Mealtiner webpage

Práce s nováčky na larpu

// Srpen 10th, 2010 // Larpy

Anotace:

S jakými nováčky se můžeme potkat? Jak tyto nováčky oslovit? Co chtějí či potřebují vědět, znát a umět? Jak je připravit na jejich první akci/e?

Text:

Téměř na všech větších i menších akcích se jednou za čas objeví nějaký nováček, který je zmatený, neví kam jít, co dělat, s kým se může bavit či co si vlastně může všechno dovolit. Většina z nás takhle začínala. Otázka je, zda je takovýto začátek hráčského života vhodný. Nebo by snad bylo lepší s nimi pracovat již dřív a dát jim tak alespoň nějaký vhodný základ?

Většina akcí povoluje účast (díky právním normám) až od 15 let věku. Jenže z vlastní zkušenosti vím, že je již dnes spousta nováčků, či spíše zájmeců o LARP, i v okruhu mladších lidí. Pro další výklad jsem si dovolil rozdělit nováčky obecně do šesti skupin. Jedno z kritérií je podle místa, kde žijí a začínají, další pak podle věku. Je totiž rozdíl, zda začínáte ve městě, kde působí skupiny či organizace, ke kterým si můžete přijít pro radu či pro pomoc, a mezi tím, když jste sám na malé vesnici daleko od jakéhokoliv možného kontaktu. Dále také záleží na tom, zda začínáte sám, nebo se vás sešla celá skupinka. Posledním faktorem je pak věk. U nás je pak důležitý již zmiňovaný věk 15 let.

První z problémů, který bych zde chtěl zmínit, je oslovení nováčků ještě před jejich první akcí. Mohli bychom to samozřejmě nechat v dnešním stavu, kdy se čeká, až oni osloví nás. Můžeme ale také sami začít aktivně tyto nováčky oslovovat. Pokud se rozhodneme je oslovit, dostáváme ke třem klíčovým otázkám, a to: „Kdo?“, „Jak?“, a případně „Kde?“.

Otázka, kdo bude nováčky a vlastně i jejich rodiče oslovovat, je určitě na místě. Jiné to bude, pokud si budete povídat jen tak s někým kdo již na akce jezdí „dlouho“ a může vás tedy něco naučit či poradit. A jiné to bude, když nováčky (a jejich rodiče) osloví organizace, která se zabývá prací s mládeží jako například volnočasová centra či DĎM.

Dostáváme se k otázce „Jak?“. Opět je rozdíl, zda si s nováčkem jen tak nezávazně povídáte na internetu, nebo se jej snažíte oslovit v rámci nějaké přednášky, diskuze apod. Osobně považuji za klíčové působení LARPů jako celku v médiích (což vydá na samostatnou přednášku). Dalším způsobem, který mě napadá je příprava přednášky či přednáškového bloku, kterým bychom mohli prezentovat LARPy, a tedy i možnosti pro nováčky, na základních a středních školách. Z vlastní zkušenosti vím, že na školách by o tento druh přednášek byl zájem. Pro mne z toho plyne závěr, že je potřeba se začít těmito možnostmi zabývat.

Oslovit nováčky a pokusit se je připravit lze také přes tištěná média. Beru s povděkem, že např. organizace ASF pravidelně uveřejňuje tematické články. Co ale na české scéně opravdu chybí, jsou úzce zaměřené tiskopisy. Tím nemyslím jen časopisy čistě s tematikou LARPů, jako je tomu například v Německu, ale například knížky či brožury, ve kterých byste si mohli přečíst „jak“. Jak se naučit šermovat. Jak si vyrobit zbraň. Jak si ušít kostým. Jak si vybrat akci. Toto je také směr, kterým by se měly větší organizace začít ubírat.

Dostávám se ke třetí otázce, a to „kde“. Částečně jsem již tento bod probral v předcházejících částech. Jen bych zopakoval, že je opět rozdíl, zda nováčky oslovujete ve městě, kde si mohou již dnes vybrat z několika mála kroužků, které se věnují výukou dřevěného šermu či přípravou na hry, nebo kde si mohou zajít na některou z víkendových akcí, které pro ně již někteří připravují, a tím, když jste daleko od místa podobného dění a rodiče vám nedovolí nikam jet. V prvním případě není pro nováčky ani pro ty, kteří se jim chtějí věnovat, problém se sejít. V druhém případě je tomu ale naopak. Je tedy otázkou, jak začít pracovat s nováčky, kteří nemají možnost dostat se k vám. Odpověď je samozřejmě nasnadě. Nejjednodušší je sbalit se a odjet za nováčkem. Jenže toto si opět nemůže dovolit kdekdo. A navíc to bude vždy záležet na čase a penězích. Řekl bych, že jen málo z vás je ochotných se teď sebrat a jet támhle do horní dolní a tam se věnovat nějakým mladým klukům, kteří ani neví, jak se drží meč. Proč nejsme ochotní? Je to proto, že většinou již máme nějaké ty pracovní povinnosti a když už máme čas, tak chceme sami jet na akci. A také proto, že zadarmo ani kuře nahrabe. Což je bohužel v tomto případě smůla. Poslední problém se dá vyřešit jen tím, že se organizace budou snažit získat finance na proplacení nákladů a námahy lidí, kteří by chtěli za těmito nováčky jet a pracovat s nimi.

Druhým z problémů, které jsem zmínil úplně na začátku je: „Co takový nováček potřebuje vědět a umět“.

Když nováček přijede na svou první akci, co od něj okolí očekává? Většinou to, že nejspíše nebude umět zacházet bezpečně se zbraní, že nebude mít dobrý kostým a rekvizity a že se nebude umět chovat. Kolikrát jsem například z úst starších hráčů slyšel větu začínající: „Před tolika a tolika roky, když jsem začínal já, to vypadalo tak a tak“. Je nutné si uvědomit, že i my jsme nebyli jiní, když jsme začínali. Na druhou stranu je také pravda, že zájem o LARPy obecně roste a tedy že přicházejí i starší nováčci či nováčci z řad lidí, které by dříve ani nenapadlo jet na nějakou podobnou akci. Předcházející věta je myšlena v tom pozitivním i negativním smyslu. Na akci dnes přijedou lidi, kteří se chtějí jen opít, vybít agresivitu, vynadávat se apod., ale i lidé, kteří chtějí něco zažít a prožít a kteří tu druhou skupinu považují za agresivní a vulgární.

Úmyslně jsem teď odbočil od tématu, ale myslím, že jen ku prospěchu věci. Tedy: co vlastně potřebuje takový nováček vědět? Z pohledu zkušených hráčů je to většinou na první pohled zřejmé a všichni by dovedli odpovědět. Samozřejmě to ale nikdo neudělá. Já jsem se pokusil odpovědět již dříve. Je to: jak se naučit šermovat, jak si vyrobit zbraň, jak si ušít kostým. Jak si vybrat akci. A také kde se toto všechno můžu dozvědět a naučit.

Otázkou pak opět je, jak jim můžeme my s tímto pomoci? Odpověď je úplně jasná. Zkrátka se jim konečně začít věnovat. A brát v potaz, že za pět let většina z nás na akce jezdit nejspíše nebude, ale právě nováčci, o kterých se bavíme, jezdit budou.

Plynule jsem se tedy dostal k třetímu problému, a to je: „Jak nováčky připravovat“.

Obecně totiž nestačí napsat nějakou příručku „Jak na…“, i když i to je jedna z cest. Je potřeba si nejdřív ucelit představu jakým směrem chceme, aby se LARPy ubíraly. Což není lehká otázka a mluví se o ní pořád a čím dál víc. Až si na tuto otázku dokážeme odpovědět, teprve pak dokážeme připravit program, který by mohl být užitečný.

Samozřejmě to není tak špatné, jak jsem právě řekl. Již dnes existuje řada kroužků, táborů, akcí či „víkendovek“, které se přípravou nováčků zabývají. Bohužel si myslím, že většinou je to buď moc obecné, nebo až příliš zaměřené na konkrétní věc. Máme tu kroužky výuky dřevěného šermu ve volnočasových centrech. Máme tu kroužky, které se snaží něco obecně nováčkům říci. Ale v republice podle mne opět chybí nějaký ucelený komplex výukových a přípravných programů či kroužků.

Bohužel tyto programy či kroužky musí dělat zase hráči pro hráče. Nemůžeme se spoléhat, že někdo, kdo nikdy na žádném LARPu nebyl, naučí nováčky, jak se správně se na LARP připravit. Opět je to na bedrech starších a zkušenějších hráčů a v první řadě na bedrech organizací, které se začínají objevovat. Většina z nich má podporu a pomoc ve svém programu. Bohužel se lépe mluví, než koná. A čím je toto způsobeno? Myslím si, že to není nezájmem nás, hráčů, ale obrazem české scény obecně. Tedy abych to uvedl na pravou míru: je to zase jen otázka času a peněz. Čas by si někteří udělali, jenže většinou na úkor něčeho jinému. A to něco jiné bývá většinou to, co nás živí. Tedy je potřeba sehnat finance na podporu těchto lidí, kteří jsou ochotni se nováčkům věnovat.

Teď si řekněme, že máme lidi, kteří jsou ochotni se nováčkům věnovat, a že máme i peníze na to, abychom se jim mohli věnovat. Takže opět se zeptám: jak se jim věnovat?

Jedním ze směrů je určitě rozšířit a hlavně zkvalitnit výběr kroužků, které mohou nováčci navštěvovat. Dalším je pak určitě příprava workshopů na různá témata. Ať už je to výroba kostýmů či zbraní nebo čehokoliv jiného. Případně pak školy šermu. Tyto kroužky či workshopy pak musí být přístupné pro všechny. Což znamená prioritně zajistit si zázemí a materiál, na základě kterého pak teprve můžeme s nováčky začít pracovat.

Ideálním stavem je, když by vznikl i workshop či přímo škola, která by cíleně učila lidi hrát LARP, hrát role playing, zkrátka hrát. Jenže hrát nikdy nikdo nikoho nenaučil. Hrát a hrát si se musí ve finále naučit každý sám.