Mám rád, jak je český jazyk krásný a bohatý. Že existuje spousta krásných českých slov, které byste do angličtiny nepřeložili.

Současně jsem také organizátor a hráč larpu. Když jsem teď před pár dny počítal, jak dlouho se vlastně v této oblasti pohybuji, dostal jsem se k číslu deseti let. Rozuměj: 10 let.

V tomto článku, pokud dovolíte, bych se chtěl pouze zamyslet nad některými prvky, které tu jsou. A zda je, či není vhodný ten který posun, který se objevuje.

Nejsem moc dobrej v českém jazyce. Dělám spoustu chyb, gramatických, slohových, i dalších. Vím to o sobě. Přesto mám rád, jak je český jazyk krásný a bohatý. Že existuje spousta krásných českých slov, které byste do angličtiny nepřeložili.

Současně jsem také organizátor a hráč larpu. Když jsem teď před pár dny počítal, jak dlouho se vlastně v této oblasti pohybuji, dostal jsem se k číslu deseti let. Rozuměj: 10 let.

Není to dlouho. Znám spoustu lidí, hráčů i organizátorů, kteří se v této oblasti pohybují mnohem déle než já.

Proud času

Jednou z věcí, které si všímám čím dál víc, je to, jak ubíhá čas. Larp v české republice žije. Z malých, ustrašených, naivních organizátorů se stali velcí chlapi (a ženské, abychom byli genderově korektní). Přestali chodit do školy a začali vydělávat peníze.

Akce čím dál víc organizují formální uskupení či neziskovky, a parta kamarádů, která dělá akci pro své další kamarády se vídá čím dál méně.

Písmena L.A.R.P., slovo LARP, larp dostavá v průběhu času postupně také jiné významy a jiné definice. S příchodem diverzifikace larpů tak dochází k posunu významu dříve používaných termínů.

Já bych se chtěl pouze zamyslet nad některými prvky, které tu jsou. A zda je, či není vhodný ten který posun, který se objevuje.

Historie

Když jsem začal na larpy jezdit já, už tu nějaký ten pátek byly. Dokonce tu už nějaký pátek bylo i slovíčko LARP. Ale nebylo tomu tak vždy. Když se podívám například do prvních pozvánek a pravidel larpu Pán Prstenů (první ročník se konal v roce 1992) tak tam nebyla o nějakém larpu či dřevárně ani zmínka.

Tenkrát existovaly jen dvě věci (alespoň pro mě, jak jsem to tehdy chápal). Byla to dřevárna a byl to larp. Dvě věci, které spolu měly mnoho společného. Teď si asi říkáte, proč říkám larp a ne třeba outdoor fantasy larp či komorní larp či postapo a mnoho dalších věcí. Tehdy (alespoň pro mě) nic takového nebylo.

Později jsem odhalil, že existují městské hry (dle dnešní terminologie městské larpy – snad?).

V obrázku vlevo jsem vám to zkusil nakreslit.

Už tehdy byly hádky, jak se čemu má říkat. Já jsem jen viděl, že všechny tyto tři mně tenkrát známé věci měly a dodnes mají společné prvky. Jen se nějak nevědělo, jak se tomu nahoře má říkat. Zkrátka chyběl termín. Slovo. Slovíčko. Cokoliv.

Druhé členění

Během pár let začala jezdit na larpy velká škála hráčů. A mnozí z organizátorů larpů hledali nové náměty a nové žánry.

S masovostí (konkrétně na velkých dřevárnách) se objevil jeden velký a dodnes na mnoha z nich vídaný nešvar. Přestalo se hrát. Přesně jak tvrdí mnozí kritikové, z dřeváren se stával sport, kdy se modří utkají s červenýma a kdo má víc bodů (fragů) vyhrál. Lidé si přestali hrát.

Vedlo to ke dvěma věcem. Jednak se začaly objevovat skupiny hráčů, kteří toto nechtěli a hraní a hraní si se snažili na dřevárnách prosazovat jak to jen šlo (a jak je pravidla a organizátoři nechali). Byly to doby elfích slavností, rohanských vojenských přehlídek, nočního vyzvědačství strategií apod.

Druhým důsledkem bylo pozměnění členění a struktury chápání pojmů. Zkusil jsem jej opět načrtnout tak, jak jsem to tehdy chápal já. Jak vidíte, ani teď jsem necítil a neviděl žádný termín či slovíčko které by to všechno zastřešovalo.

Pro kritiky, kteří se určitě objeví: opakuji, že takhle jsem to v dané chvíli cítil já.

Sport či divadlo

Neblahým důsledkem (tedy já to tvrdím, že to byl neblahý důsledek), bylo to, že s množstvím hráčů a s počtem objevujících se teoretiků a internetových kritiků a řvounů (dnes se jim říká trollové a tomu co dělali trolling) se čím dál víc ukazoval na veřejnosti názor, že dřevárna není larpem. Že dřevárna je sportem. Z tehdejšího pohledu to tak mohlo vypadat. Když se podíváte zpět na obrázek, zjistíte, že to tak asi i bylo.

Já tvrdím, že to bylo hlavně proto, že neexistoval termín. Že tam někde nahoře byly ony tři tečky, které nikdo nedovedl nahradit.

V dnešním pojetí či chápání slova larp si troufám tvrdit, že toto již neplatí.

Vývoj a růst

V průběhu dalších několika let se začaly objevovat stále další a další druhy, žánry, subkategorie larpů. Dnes velmi populární a již asi i nejčastější larpy komorního typu, postapokalyptické larpy, airsoft-larpy, steampunk, jeepforma, a mnoho dalšího. Je jich mnoho. Navíc každý organizátor se snaží právě tu svou hru nějak vyhradit vůči ostatním, aby získal hráče. I v té naší malé bublině existuje a funguje konkurence. A ve snaze si „krást“ hráče jsme, my všichni, schopni tvrdit že pouze to naše je tím pravím larpem. Že pouze my děláme larp. Že cokoliv ostatního larpem nikdy být nemohlo a ani nikdy být nemůže. A proto se dost často setkáte s tím, že někdo říká, co všechno daná hra není. Poměrně málo lidí se naučilo říkat, co vlastně jejich hra je.

pozn.: Na českém internetu existuje jedna taková webovka. Říká se jí Larpedie. Najdete ji na adrese: wiki.larpy.cz. A jednou z věci, kterou tam najdete je třebas i toto členění larpů: Druhy larpů

S vývojem larpové teorie došlo k tomu, k čemu dojít muselo. Objevil se onen dlouho hledaný termín, který by to celé zastřešil. A jakej že to je? Že jej neznáte? Ale znáte. Tím termínem je LARP. Díky tomu došlo ale k paradoxu, který vidíte na dalším obrázku. Slovo larp se tam najednou objevilo celkem dvakrát. A s ním se objevilo i několik proudů tvrzení co to je larp. Organizátoři a tvůrci komorních larpů se chtěli vymezit od dřeváren a světů a všech ostatních věcí. Proto tvrdili, že nejsou ani dřevárnami ani těmi ostatními larpy (opět se odvolávám na to, jak jsem to cítil já). Hráči a organizátoři dřeváren se začaly vymezovat proti komorním larpům. A skupina uprostřed zůstala tak trochu zapomenuta.

Mnoho hráčů a organizátorů se zaseklo právě v tomto bodě u tohoto členění. Nejsou schopni rozlišit který larp mají zrovna na mysli. Mají klapky na očích a nevidí do svého okolí. Nevidí, že si larp žije svým vlastním životem. Bez ohledu na to, co tvrdí právě oni.

A věta „Larp se dělí na larp a …“ je přece nesmyslná i z pohledu selského rozumu, ne?

Teorie a praxe

S tím jak se larpy rozvíjely, se musela objevit i larpová teorie (či jak to nazveme) a lidé, kteří se jí zabývají. U nás dali právě tito lidé základ larpové konferenci Odraz. Teorii ale samozřejmě neprovozují ti druzí. Těmi byly v dané době hráči a organizátoři dřeváren. A je škoda, že se právě tato skupina neúčastnila alespoň z počátku této české konference. Na první z nich byly na oplátku dřevárny navždy vyloučeny z kruhu larpů. Můžou si za to samy!

Naštěstí teorie je jedna věc a praxe druhá. A nebo teoretici málo křičeli. Tak či tak, dřevárna je a zůstane larpem i dále. Dokonce se v poslední době dále člení, štěpí a diverzifikuje (fuj, to je ale krásné české slovo, že?)

Dřevárna

Jeden z dopadů na dřevárny toto všechno minulé ale má. Tím dopadem je fakt, že někteří organizátoři dřeváren dělají přeci larpy. Ne? Ale o dřevárnách přeci mnozí tvrdí, že to mezi larpy nepatří. Sakra. Jak to? Jak je to možné? A co s tím?

Takže když slovíčko dřevárna neznamená larp, jak tedy budeme říkat našim hrám?

Je to asi dva roky zpět, kdy se začalo ve větší míře objevovat spojení larpová bitva, nebo také bitva s prvky larpu.

Tímto spojením organizátoři vlastně říkají, že ta jejich hra přece jen je larpem. Že oni to tak cítí, a že kdokoliv tvrdí opak je špatnej. A hlavně tímto spojením, tímto novým termínem zalepíme huby všem těm, kteří říkají něco o dřevárně. My ji přeci neděláme, my děláme bitvu s prvky larpu.

Pro mě je zrovna tento vývoj velkým zklamáním. Čeština je velice krásný jazyk. A považuji za urážku češtiny nevyužívat její barvitost a květnatost. Proč to krásné české slovíčko dřevárna házet do koše? Proč? Vysvětlíte mi to někdo? To, že tu hru označíme jiným termínem ji přece neudělá jinou. Jiný termín neznamená, že formát je také jiný. Je to pořád ta naše stará dobrá dřevárna.

Závěr

To, co tvrdím já a mnozí další je fakt, že hádat se, škatulkovat a třídit, pomlouvat ty druhé hry které nejsou larpy, je špatně. A dít by se to nemělo. Měli bychom naopak táhnout všichni za jeden provaz. Já jsem po deseti letech u larpu dospěl k názoru, který vystihuje můj poslední obrázek.

Ani jedna ze subkategorií není víc a ani míň. Ta umí to a ta zas ono. Jedna se zaměřuje víc na akci, druhá víc na prožitek a třetí třeba zase na hraní role. Vždy ale v určitém poměru k ostatním. Larp ze všech těchto her dělá právě to, co mají společné. Je to na živo – „L„. Je v tom špetka akce – „A„. Každý z nás má svou roli, „R„, ať už je to skřet či holywoodský režisér. A co je nejdůležitější, je to hra, je to o hře – „P„. Hrajeme si a bavíme se. A to je to, co nás všechny spojuje. L.A.R.P.

1) Víte že mají ve Francii takové menší povodně? Prej cca 6 departmentů (či jak se tu jmenují ty jejich pseudokraje). Rozsahem to ale znamená oblsat velkou jako celá ČR. Naštěstí je to na jihu, a né tady nahoře.

2) Tady je pro změnu celej týden zataženo a mrholí. A já tak nemohu vyrazit někam pořádně na výlet a sedím věčně v pokoji. Ale voda mě neodradí a ještě nějakou procházku s fotečky udělám. To víte. Musím si také trochu zahrát na turisty.

3) Horká voda? Čaj! Nakonec jsem dneska našel i druhou čajovnu. A světe div se, je přez ulici od té první. V této jsem si dneska sednul páč jsem už byl poměrně oslizlý tímto zajímavým podzimem.
A frantíci mají v nabídce spoustu druhů ovoněných čajů/nečajů. A prachovnice velké jako kdyby v nich chtěly přechovávat mrtvoly.
A světe div se, sice né v nabídníčku, ale ve zboží jsem narazil i na zelený phu er.

4) Je docela příjemné přijít promrzlý do hotelu a zajít si do bazénu s krásnou, 25°C teplou vodou. A dát si takhle po práci 30 bazénů (má 10m) má něco do sebe.

To byla voda. A doprava?

5) Jsou tu všady kola. Tedy více než u nás. Ale chápu, že veřejné půjčování kol – chápejte zaparkované venku a půjčovaná přez automat – je tu docela rozšířené. Červených kol z jedné série takových půjčoven parkuje každé ráno jen u školy asi 30.
Ale umím si představit, jak by taková „půjčovna“ vypadal třeba na Cejlu. I když nevím, do kterého bazaru by jej strčili, když je na první pohled poznat o jaké kolo jde. .)

6) Líbí se mi ty košíky vepředu na všech kolách.

7) Dneska ráno kolem mě projela Amelie (http://www.youtube.com/watch?v=sECzJY07oK4)
Tedy slečna na kole, která mi ji připoměla.
Jela pěkně uprostřed pruhu a za ní kolona aut.

Docela mě zaujaly sloupy, které mají zde pro tramvaje. (ty na kterých je ten drát, bez kterého by tramvaje nejezdili .) )
Jsou zde všechny udělané tak, že připomínají palmu. Třeba je zvládnu nafotit.

9) Tak jsem si včera řekl, že bych se projel zpět TGV. Dokonce jsem si přez net zabookoval lístek.
Nakonec jsem si ale dnes řekl, že si vystačím s obyčejným (chápejte srovnatelné tak se žluťásky) vlakem. Lístek Nancy-Metz normálním mě přišel na cca 6 euro. TGV 2třída na 14 e aprvní třída na 20 e.
řekl jsem si, že se jím projedu příště. Třeba na výlet do Strasburgu.
Alespoň jsem se na něj šel dnes podívat na nádraží. Vypadá opravdu „dravě“.

10) Arabská kultura je tu sem tam poznat. Třebas v potravinách mají vodárny. V zelenině mají vodárny. V drogérii mají vodárny. Zkrátka narazíte zde na každém kroku. Kuřákův ráj. (pozn.: Kdyby jenom vodárny. I nářadíčko na takové to jíné kouření).
Jen kostely a katedrály jsou pořád nějvětšíma budovama v okolí.

11) Kdybych se směl vrátit do náctiletých let, věděl bych na které Liceum bych tady chtěl chodit. Je to takové krásné, romantické, „církevní“ za kostelem.

12) Správný teenager tu musí mít velké sluchátka na uších a vysedávat před kostelem. Případně mít v ruce skate. Abych se přiznal, neviděl jsem moc jiných.

13) Správné dítě musí mít doma beyblade, nebo beybladeovskou variantu pokemonů.

14) Dneska jsem použil i jiné znalosti francouzštiny než jen: „Je ne parle pas francais“.
Můj výkon na vlakovén nádraží při koupi lístku by se dal srovnat s olympijskou medailí nebo nobelovou cenou. Tak dobrej jsem byl.
A výsledkem je fakt, že se možná dostanu domů.

Tak třeba o škole. .)
Jsem tady na škole, která by se zaměřením dala priřovnat ke strojní fakultě VUT. Je i cca stejně velká (alespoň co mohu soudit).

A právě z ní pramení mé dnešní postřehy:

1) Když srovnám vybavení a vzhled VUT a místní školy, je to cca na stejno. Jen u VUT mám pocit, že se chytla správného evropského penězovodu. Možná protože Francie dotuje vše kolem, Řnás, řeky a pod tak je to vidět.

2) Postřeh o emancipaci žen a společných záchodků pramení také z této školy.

3) Dneska se mi podařilo dokonce poprvé v pořádku dokončit jedno měření, které jsem se jel učit. Už si mohu dát volno.

4) Vrátné jsou milé ženské, které když oslovíte, tak se začnou šíleně smát a povídat do sluchátka telefonu.

5) Být pozván „najíst se a popít“ na oslavu dokončení doktorského studia jedné slečny, které jsem tam byl představen je fajn. Tedy dokud se její prarodiče nezačnou ptát: „You know notre petite fille“

6) I škola má zavřeno od 12 do 13. Jak se má člověk dostat z obědu zpět do kanceláře je záhadou.

7) Větu „This is an old machine“ tu slyším docela často.
Ale nějak mi to připomíná vybavení praktik na MU. .)

Je docela psina hrát po obědě v jídelně se dvěma profesorama (evidentně) a jedním dalším doktorandem (asi) stolní fotbálek. Zvláště, když každou chvilku někdo vezme míček a přesune jej někam jinam po stole.

9) Cesty suterénem (pokaždé jinou) na oběd jsou docela zážívné. Ještě štěstí, že si mě vždycky někdo vyzvedne. Je to nádherné bludiště, které by se dalo využít na nějaký PA či zombie larp.

Tak trocha ze školy je za mnou. Uvidíme co přinese zítřek.
Tedy pokud opět nezaspím, jako dnes a včera.

Já vím. Přeskočil jsem nějak víkend. Jednak to bylo v plánu a jednak se nic zajímavého nedělo. Tedy nic co by stálo za zapsání (mimo jednu připálenou večeři).

Pokud se bude zdát, že jste již některé body (v nějaké variantě) četli, máte pravdu. Píšu to, co mě který den zaujalo.

1) Už jsem říkal, že francouzy chodí zásadně na červnou. Dnes mě to znovu dostalo. Jednak chodí na červenou, a jednak jsem denska viděl, jak si to jeden střihnul šikmo přímo přez křižovatku.

2) Předchozího bodu se týká i fakt, že i myslím, že díky tomu, že všichni chodí na červenou, tak že na některých přechodech záměrně přenastavili, kdy svítí červená a kdy zelená. Dobrý způsob, jak ovlivnit, kdy mají lidi chodit.

3) Ještě k dopravě. KONEČNĚ. Tedy konečně jsem našel (či mi spíše bylo ukázána) obdoba českého idosu. Oproti němu tento umí i léstek přímo zarezervovat i koupit. Zajistit vám půjčení auta či zabookovat hotel.
Ale IDOS js pro změnu přehlednější a srozumitelnější.
Jinak dávám adresu na tento web do placu:
http://www.voyages-sncf.com/

4) Trošku se začínám ztrácet v jazycích. To víte, pondělí. Jak jinak bych mohl říkat takové věci jako: „I’ll go vedle, oui?
A to se mi do té česko-anglicko-francouzštiny plete ještě němčina.
Takže někdy souhlasím na třikrát – česky/německy – anglicky – francouzsky.

5) Začínají mi chutnat bagety.

6) Dneska jsem zjistil dobré využití silikonu do koupelen. Dá se použít pro přípravu vzorků jako ochrana na Wet Etch.

7) Nancy by se líbilo některým z vás, kteří máte rádi kytičky. Mluvím teď o umění. Nem neděste se. Víte že zde vzniklo něco, řemu se říká „Nancy Ecole“ tedy něco jako „Škola Nancy“.
Jedná se o uměleckou školu. Dělají zajímavé domy (archytektura) zvláštní sklěněné sochy (asi) a pod.
-> To víte, sehnal jsem si brožůrku pro turisty.

Konečně jsem zjistil, jak fungují ty lůžkoviny v mém pokoji. Tedy co je jen dekorace, co povlečení a čím se mám zakrývat.

9) Bagety jsou fajn. Už jsem to říkal?

Oni dávají v telce Pevnost Boyard. Nové díly. Jééé. To se musím podívat. Jen škoda, že podle ukázek není děda na věži již to co bývalo. Vypadá to jako nějaký mladík s nalepeným fousem. Ten původní dědula byl takový krásně zákeřný.

9) Kromě toho teď ve Francii letí Pokemoc a Beyblade

10) Mou oblíbenou TV stanicí je:
http://www.gulli.fr/Chaine-TV/Programme-tv

11) Jsou tu velice levné takové ty divné věci, ze kterých se kouří.

A dens už asi to je vše. Tády dády dá.

1) Vítězné oblouky. Dobrý to věc. Jen nevím co si o ní myslet. To francouzy vyhráli tak moc bitev a jsou na to hrdí? Nebo naopak tak málo a proto za každé vítezství potřebují v každém měste na počest tohoto ojedinělého úspěchu památník?

2) Ženy jsou zde ve Francii s emancipací a rovnoprávností dále než u nás. Soudím tak podle záchodků na školách. (Tedy minimýlně na té škole, kde jsem). Co tím myslím?
Záchodky jsou tady společné pro muže i ženy. Na jedné straně pisuáry, a na druhé kabinky. A na dveřích cedulka s panáčkem a panenkou jak se drží za ruce.

3) Začínám chytat francouzský nešvar chodit na přechodu na červenou. Uvidíme, co na to řeknou brněnští řidiči.

4) Nechápum jak mohou francouzy tolik jíst a přitom vypadat tak jak vypadají. Jí víc než já. Jejich oběd mám problém dojíst. Já! Tak bych čekal že budou vypadat alespoň tak jako já. A ono houbelec.

5) Věechny skleničky jsou zde na stopce. Asi normální skleničky ani neznají. Tajně věřímm že to znamená, že jsou připraveni kdykoliv pít víno a proto tomu přizpůsobili i vybavení jídelenm hotelových pokojů, pizzerií, restaurací a pod.

6) Kdekoliv jsem zatím byl na jídle tak měli automaticky k jídlu čistou vodu. To by se u nás nestalo. Když ji nedonesou přímo na stůl, tak mají alespoň v povzdálí džbány a kohoutek a můžete si natočit. Když říkám kohoutekm tak nemyslím, že tam teče voda z vodovodu či z řekym ale mají tam nejspíše zásobník s kvalitní vodou.
Doplním jen, že ‘Mattoni už není!’

7) Včera mi nejel na hotelu net. Tak jsem se konečně rozhodl vyzkoušet další bonus svého hotelu. Zašel jsem si do hotelového bazénu. jj, má to něco do sebe. Asi to budu opakovat pravidelněji.

Řekl bych, že zatím 7 a dost.
Třeba se do večera ještě něco zapsánihodného stane

1) Ve Francii se mi líbí barevnost a pestrost. Myslím tím věady kolem. Na ulici, na obědě, zkrátka všady.

2) Pestrost jídla i barevnost a skladba je fajn. Zatím věchno, co jsem tu jedl (s výjimou toho co jsem si sám ukuchtil) bylo velice příjemné na pohled.

3) Ženy jsou zde stejné jako u nás. S tou francouzskou modou se to přehání. Ženy pouze nejspíše ví, co si vzít na sebe. Ale že by se to nějak výrazně liěilo od toho u nás, se nedá říci.
Víraznější jsou tu pouze teenageři. Ale to je taky tak u nás.

4) Další věc co se mi tu líbí je zdravení se. Lidi se zdarví furt a se věema. Tedy neznamená to, že byste šli po hlavní ulici a všichni se vám vrhali kolem krku, Ale výrazné je to třebas u oběda. (To víte. Zrovna jsem z něj přišel. Proto jej zmiňuji tolikrát)

5) Zatím jsem napočítal asi 15 způsobů jak jíst bagetu. I to sem myslím patří.

6) Co mě dostalo je architektura. Jednak se nebojé kombinovat staré a nové. Ale dělají to citlivě.

7) Všady jsou podzemní parkoviště. Pod každým náměstím. Pod baráky v centru. V každé čtvrté boční uličce je vjezd minimálně do dvou podzemních pater. A parkovací domym které jsou ukryté ve staré zástavě. Od některých baráků byste to ani nečekali.
Zrovna vtomhle by se mělo brno inspirovat.
Neříkám že třebas souhlasím s plánem parkoviště pod zelňákem (alespoň v navrhované podobě) ale umíte si představit jak by bylo Brno pohledné, kdyby pod moravákem, zelňákem, svobodákem, konečnákem hlavákem novýma sady a pod byli všady podzemní garáže?

Další věc co mě ‘pozvedlo do výšin’ jsou místní ksotely a katedrály. Teprve zde jsem si uvědomil co znamená ohromit věřícího svou malostí. Musím uznat, že si myslím, že ve Francii to dotáhly k dokonalosti. Neznám žádný kostel u nás, který by tohle takto dokázal. A zde je na kažém druhém ohromný portál.

9) Mám rád staré francouzské baráčky. Nějaký takový bych také chtěl. Což o to. Jezdit na prázdniny na letní doměk třeba někam do Provance? To by nemuselo být špatné, že?
(pozn.: asi budu muset opravdu začít vydělávat na těch larpech, jak se povídá, a né do nich vrážet tisíce ročně.)

10) Na nakonec. Barevný podzim ve fransouzských (místně i terminologicky) parcích je prostě krásný.

1) Kam se hrabe nějaké MHD či PID. Doprava tady v Nancy se mi líbí. Například na nádraží. Znáte jízdenkové automaty? Pokud se nepletu, tak v Brně jich je asi 6. Tady jsem jich napočítal v jedné hale asi 30. Fungují v 5 jazycích a můžete si tam vytvořit a zaplatit třebas i mezinárodní jízdenku. Já jsem si na zkoušku vytvořil do Strasburgu.

2) Také tramvajové automaty na jízdenky jsou fajn. Klasicky dotykové lcd. Navíc to také umí více jazyků. A umí to dokonce tisknout i doklad o zaplacení (potřebuji své utrácení nějak vyúčtovat)
To nemluvím, že lístek na 10 1hodinových jízd čímkoliv v celém městě mě příijde asi na 8 euro.

3) Když jsem se začal bavit o penězích. Na zkoušku jsem nahlédl do prvního velkého obchodu s elektronikou. Ceny jsou vlastně na chlup stejné jak u nás. MP3, kterou jsem kupoval před měsícem bych tu koupil za cca +- 100,- U pc je to podobné. Řekněme že u dražsí elektroniky +- 500,- a u drahé +- 1500,-

4) Na proti tomu jídlo je tu drahé. V porovnání s elektronikou obvzláště. Ve školní jídelně/kantýně je oběd za cca 8,5 euro. Ve městě se za jídlo nedostanete pod cca 10 či 12 euro a standartně se to pohybuje od 12 do 25 euro za jídlo.

5) Naproti tomu takové pizzy jsou tu dobré a poměrně levné. Asi je to tím, kolik je tu pizérii. A teď nemyslím takové ty hladové akna. Myslím pizérii typu La Peda v Brně. A cena od 7,5 po 10,5 euro.

6) Kvalita pizz je (alespoň v té jedné pizeérii kam jsem nahlédnul) vynikající. Mám pocit, že u nás se pořád boji trochu experimentovat. A všady mají 4 sýry, mexiko, havai. Ale třeba takový La Vulcano, kterou jsem měl tady, která má nahoře vejce na hniličku (když jej říznete, teče láva) přelitou smetanou. ňam

7) Víno tu prodávají v dobrých mírách. Např. 0,75l (klasika) a nebo 33,5 l (k jídlu akorát).

Nebyl bych to čajomilec, kdybych tu nehledal čaj. Musím říci, že tragédie. Nakonec jsem našel jeden obchod, který prodával čaj (bohužel neuměli anglicky). Ale i tak jsem se dozvěděl, že něco jako zelený Phu Erh neexistuje a že nejkvalitnější je 3letý černý Phu Erh.
Alespoň že klasické Oolongy tu mají. Dung TI, 100g za 25 euro. (samozřejmě jsem nekoupi, tedy koupil jen trošku. A Phu erh jsem dostal jako dárek).

9) Vrátím se k cestování. Francouzy si opravdu nic nedělají z červené na přechodě. Mou kolegyní mi bylo vysvětleno, že se bojí přecházet, když je zelená, protože odbočující auta jaksy nerespektují, že tam chodí chodci. Proto je prej lepší přecházet na červenou, když člověk ví, od kud auto jede.

10) A na závěr jedna bagetová. Bagety tu jí opravdu ke všemu. Věděli jste třeba, že se dá bageta jíst jako příloha k pizze?

11) Už končím. Jen jsem chtěl dodat, že ode dneška vím, kde se dají sehnat a pojíst ty žabý stehýnka. Takže si na ně možná zajdu.

1) Do školy (tedy do práce) se tu prej chodí tak akorát.

2) Musím se naučit ovládat google a facebook ve francouzštině. A vypnout a zapnout PC by se také hodilo.

3) Ta francouzská klávesnice je nějaká divná. Některé písmenka jsou úplně na špatných místech.

4) Jídlo v kantýně je dobré. A poměrně levné. Asi kolem 7-8 euro (hmmm.  je to levné?)

5) Tři různé dezerty v ceně meníčka a vybrat si lze ze 7 druhů => je tam 7 různých věcí a tři kousky, jakkoliv namýchané si můžete vzít.

6) I paní, která vydává jídla v kantýně umí alespoň trošku anglicky. Dobré vědět. Nezemřu tu hlady.

7) Ten ‘home made’ přístroj, na kterým budu pracovat vypada na home made příliš dobře. Já bych nic takového doma nejspíše nepostavil. Už jenom proto, že bych na to neměl peníze.

Dostal jsem přidělený stůl, počítač, spoustu (už zase) článků ke studiu. A kolegyni, která mi to tu všechno ukazuje. (pozn.: Večer má prý schůzku, ale když počkám, tak mi prý ukáže město. Budu dělat křena.)

9) Bagetky tu jí úplně ke všemu.